O binární poezii druhé generace
Setkáme se zde s čtvercovými obrazy složenými z bílých a černých prvků. Prvky jsou řazeny do řádků a sloupců. První z čtvercových obrazů má 13 řádků (a 13 sloupců). Z celkového počtu jeho 169 prvků je jen 21 černých. Na obvodu obrazu čteme nápis, který na značný početní nepoměr mezi černými a bílými prvky odkazuje: trochu místa zbylo i na čerň. Vazba mezi obrazem a nápisem na jeho obvodu je však oboustranná: nápis je do obrazu zakódován.
Řetězcem obrazu budeme mínit každý jeho řádek i každý jeho sloupec. Řádek obrazu a sloupec obrazu budeme považovat za stejné řetězce, právě tehdy, když prvky řádku v pořadí zleva doprava budou shodné s prvky sloupce shora dolů. Kódem každého písmene nápisu je řetězec, na jehož jedné straně písmeno stojí. Je pochopitelné, že různá písmena jsou kódována různými řetězci (a naopak). A navíc platí, že řetězec, který odpovídá mezeře mezi slovy, se od kódů všech písmen v nápisu liší.
Kódový seznam k básni I:
Obraz spolu s nápisem na jeho obvodu je příkladem binární básně druhé generace. Představím zde celkem sedm takových básní; budou označeny římskými číslicemi.
K ideji binárních básní jsem dospěl koncem roku 1965. Dnes bych o nich hovořil jako o binárních básních první generace (nebo jako o lineárních binárních básních). Jejich vznik jsem vylíčil v první kapitole své knížky Vrstvy (dybbuk, Praha 2010) a věnoval jsem se jim i v kapitole druhé.
Počínaje Novým rokem 2010 jsem začal vytvářet binární básně druhé generace (neboli – jinými slovy – plošné binární básně). První z nich jsem prezentoval v čtvrté kapitole knížky Vrstvy. Mé další dvě knížky – Obrazce slov (dybbuk, Praha 2011) a Obrazy ke čtení (dybbuk, Praha 2012) jsou celé věnovány binárním básním druhé generace.
V každé z příštích tří básní se nápis se nalézá jen na jedné stránce.
Pro dosavadní historii binárních básní druhé generace jsou významné dvě sbírky, o kterých jsem se už zmínil: Obrazce slov a Obrazy ke čtení.
Básně v první z nich jsou tvarově pestřejší než básně v druhé sbírce. Ke každé z básní v Obrazcích slov je připojen seznam kódů použitých písmen. Pro většinu básní této sbírky sice nejsou připojené seznamy kódů nezbytné, avšak v posledních sedmi básních, v nichž jde o různé podoby nedopovězenosti, seznamy kódů použitých písmen nezbytné jsou.
Zatímco básně I – IV by se mohly v nějaké rozšířené verzi sbírky Obrazce slov objevit, básně V a VI, které na nás teprve čekají, nikoli. Podobně jako v básních sbírky Obrazy ke čtení i o básních V a VI platí, že na různých stránkách téže básně může být stejné písmeno zakódováno různě. (To je významný rozdíl proti sbírce Obrazce slov, v níž jediné zakódování písmen platí pro celou báseň). V jednostránkové básni VII dochází k dalšímu uvolnění: u dvou ze tří čtvercových struktur nalézáme nápisy, a přitom u každé z těchto dvou struktur je kódování písmen samostatné.
Jak uvidíme, báseň V je jakousi společnou „ozvěnou“ básní III a IV. Na první stránce básně V nalezneme stejný nápis jako v básni III a na druhé stránce této básně nalezneme stejný nápis jako v básni IV. Zatímco v básni V je na každé z jejích dvou stránek jiný nápis, v básni VI jsou nápisy na obou jejích stránkách shodné. Shodné jsou i oba nápisy v básni VII.
Sbírka Obrazy ke čtení je především pokusem o těsné propojení psaného s bezprostředně viděným. V básních I – VI tento pokus trvá. A v básni VII se posouvá ještě trochu dále.
