Zdvojené obrazy

Při vstupu do každé z devatenácti básní tohoto cyklu se navzájem prolínají akty pozorování a čtení. Jsou to však básně binární (přesněji: binární básně druhé generace) a těm nelze porozumět bez znalosti jejich fungování.

Každá z básní je dvoustránková. Na obou stránkách básně nalezneme struktury složené z bílých a černých prvků. Uvnitř stránky je (až na velmi dobře srozumitelné výjimky) počet prvků v kterémkoli řádku i v kterémkoli sloupci struktury stejný. Alespoň na jedné stránce básně nalezneme nápis. Vztah mezi strukturou a nápisem je oboustranný: nápis je komentářem ke struktuře a struktura je zakódováním
nápisu.

To, jak je nápis do struktury zakódován, nyní vysvětlím. Prvky v každém řádku se počítají zleva doprava, prvky v každém sloupci shora dolů. Každý celý řádek prvků a každý celý sloupec prvků nazvu řetězem. Celý řádek prvků a celý sloupec prvků budu považovat za stejné řetězy, právě když první prvek řádku je stejný jako první prvek sloupce, druhý prvek řádku je stejný jako druhý prvek sloupce, … , poslední prvek řádku je stejný jako poslední prvek sloupce. Nápis je kódován po písmenech; ch se zde považuje za dvě písmena. Kódem písmene je řetěz prvků, v jehož prodloužení písmeno leží.

Tedy ještě jednou stručně to nejdůležitější:

každé písmeno je zakódováno

Tuto větu nyní zakóduji do čtvercové černobílé struktury:

Pro kódování písmen platí tato jednoduchá pravidla: (1) stejná písmena jsou kódována stejnými řetězy a (2) různá písmena jsou kódována řetězy různými. Můžeme se však při tomto kódování setkat i s řetězy bez písmen; takové řetězy odpovídají mezerám mezi slovy. Pro tyto řetězy platí další pravidlo: (3) každý řetěz, v jehož prodloužení písmeno neleží, se liší od všech řetězů, jimiž jsou zakódována písmena.

Pro alternativní vysvětlení toho, jak binární báseň funguje, odkazuji k svému textu Úvod do binární poezie druhé generace. A velmi podrobné vysvětlení lze nalézt v prologu mé knížky Obrazy ke čtení (dybbuk, 2012).